Maminkám: Vánoční pichlavé komentáře okolí

Vánoce – pro někoho čas smíchu a blízkosti při rodinných setkáních, vůně mandarinek a cukroví a sledování pohádek přitulení pod dekou. Sledování spousty pohádek.

Pro mnoho rodičů jsou ale svátky také obdobím stresu z nepříjemných komentářů a „dobře míněných rad“ od příbuzných.

Možná jste to zažili také: sedíte u stolu, konverzujete o dokonalosti rodinného receptu na bramborový salát, děti si hrají kolem, prostě sváteční pohodička, a najednou přiletí:

👨‍🎓„Ty ještě kojíš?! To ho budeš kojit až do maturity?“
🛌 „Kdy už bude spát ve vlastní postýlce? To ale není v pořádku, že spí s vámi!“
🤱 „A co druhé? Čekáme oznámení pod stromeček!“

Nebo poznámky neadresné, ale o to pichlavější 😬

„To víš, dneska je to samý bio, eko, ezo…“
„No jo, mámy si neumějí/nechtějí/nedokážou s dětmi nastavit… a pak se diví.“
„To víš, ty dnešní přestárlé matky. To je samá kariéra a pak je najednou na rodinu pozdě!“

Možná ucítíte, jak vám tuhne čelist a ramena. Může se objevit tlak na hrudi nebo se o slovo začne hlásit naštvání. Ať už jde o otázky ohledně spaní vašeho děťátka, denního režimu, jídla nebo dokonce kojení… jedna věc je jistá: rozhodování o těchto tématech je jen a pouze vaše. S nikým je dokonce ani nejste povinni probírat.

I když rozumím, že jsou to témata šťavnatá, na která má každý názor. A co teprve to vnitřní uspokojení a pocit validace, které by cítil, když byste ho poslechli a udělali to podle něj! 😉

Proč to vlastně příbuzní říkají? A zrovna o Vánocích?! 🎄😯

Už jsme to nakousli – někdy za tím může být snaha cítit se přijímaní nebo potvrdit svou hodnotu tím, že je jejich názor „slyšen a respektován“. Třeba sami v dětství nezažili tolik pochopení a od svých pečujících osob slyšeli věty jako:

„Nic nebude! Nevymýšlej!“ nebo
„Zlobíš, takového tě nechci! Přijď, až budeš normální.“

Přitom jako děti dost možná jen dávali najevo velkou radost, sdíleli svá přání a nápady nebo nějaké trápení, se kterým potřebovali pomoc a neuměli si o ni jinak říct. A namísto úlevy a porozumění se cítili ještě hůř. To zní jako docela těžká věc na zpracování pro jedno malé děťátko, že?

Když slova zraňují… Ale nejsou vůbec o vás ❤️‍🩹

Posuňme se nyní o pár desítek let do budoucnosti. Všechny ty nevyžádané rady, rýpavé komentáře ani pasivně-agresivní činy a poznámky často nemají vůbec nic společného s vámi. Je možné, že k vám mluví lidé, kteří sami v sobě nesou dávná zranění.

Vaše láskyplná péče o děťátko v nich může probouzet vzpomínky – na to, co jim samotným chybělo od pečujících osob. Nebo na to, co si přáli být schopni dopřát vám, svým dětem. A právě svátky, čas rodiny a spolubytí, tyto náročné pocity mohou ještě zesílit.

Vysvětlování, obhajování se nebo oplácení stejnou mincí, kdy měnou jsou ironické komentáře a zvýšený hlas, harmonii nepřinese a spíše to situaci jen eskaluje. Klíčem ke klidnému čase nad punčem, dárky a perníčky je pochopení.

Pochopení není o tom, že si necháte všechno líbit

Takové pochopení, o kterém mluvím, znamená:

Nemusíte se bránit, vysvětlovat, ani útočit. Máte právo chránit své hranice a pohodu stejně jako hranice a pohodu svého děťátka. A pokud je to pro vás zcela nový koncept, můžete s výhodou využít připravené záchranné věty.

Záchranné věty: Laskavost, přijetí a nevstupování do dramatu

Záchranná věta je vaší tajnou zbraní. Připravíte a natrénujete si ji předem a v klidu ji použijete, když přijde potřeba. A jaká slova můžete mít po ruce pro deeskalaci napjaté situace? Podržíme si výše zmíněné příklady:

1️⃣ Když padne otázka o kojení:

Pokud máte pocit, že otázka pramení ze skutečného zájmu a je jen neobratně podaná – třeba proto, že kojení staršího dítěte může být pro někoho překvapivé – můžete s klidem nabídnout svůj pohled. Je to také příležitost k porozumění. Když rodina uvidí, že jste ve svých rozhodnutích pevní a klidní, příště už je vaše volby tolik nezaskočí.

Jak to udělat v praxi, aby to nevyznělo jako vysvětlování a obhajování? Například:

„Ano, ještě kojím. Nemám žádný konkrétní časový plán.“

Z reakce tazatele ihned poznáte, jaká byla skutečná motivace jejich otázky. 😉

Ale i prosté „Nechci se o tom bavit.“ je naprosto postačující a zcela společensky vhodné a nekonfrontační.

Možná ve vás teď zaznívá pochybnost, jestli můžete být tak „příkrá“ a odmítnout odpovědět. Pokud ano, zkuste si připomenout, že to oni právě teď překročili společenské hranice, když otevřeli tak osobní téma. Zeptali vy byste se jich vy, jak se cítí jejich prsa, jak často musí chodit v noci čurat a kdy s tím budou „něco dělat“?

Nepředstavitelné, že?

Stejně tak to platí i směrem k vám. Vždy máte právo se rozhodnout, co budete sdílet – a co ne. V osobních tématech to platí zvláště.

Je to vaše tělo, vaše děťátko a vaše rozhodnutí.

Pomohlo vám tohle překonotování? 🙂

2️⃣ Kdy děťátko začne spinkat ve vlastní postýlce/chodit do školky/jíst babičky svíčkovou:

Před reakcí je i zde vhodné zjistit motivaci tazatele, ať nemluvíte jeden o koze a druhý o voze. A velmi pravděpodobně tazatele zaskočíte, protože namísto očekávaného protiútoku od vás přijde přijetí a zájem a už jen to situaci uklidňuje. Jak ho dát najevo? Třeba takto:

„To je zajímavá otázka. Proč se ptáš?“

Můžete totiž zjistit, že babičce vlastně ani tak nesejde na tom, kde vnouček spinká, ale chtěla by s ním trávit více času. Jen zvolila ne úplně obratnou formu komunikace ve stylu „kouřové signály“ 🙂 Pokud si přejete jejímu přání vyjít vstříc, následná debata nebude o spánkové lokalitě vnoučka, kterou nechcete měnit, ale o tom, jak by se mohl s babičkou vidět více.

3️⃣ A co téma dalšího děťátka?

Já vím, já vím, tak oblíbené téma, „zachování rodu“ etc etc. Tolik lidí už o tom psalo či mluvilo, jak není vhodné se na to ptát, že to je citlivé téma a tazatel může otázkou hodně ublížit, ale stejně se nějaký dobrák vždycky najde. Možná si říkáte, že ty necitlivé poznámky a otázky snad slýcháte už jenom vy (bohužel ne)… Jak můžete reagovat s laskavostí, když to teď nechcete řešit?

„Uvidíme. My se teď půjdeme projít. Chcete se přidat?“

Dáváte jasně najevo, že tohle téma nebudete diskutovat, a zároveň komunikujete, že jste otevřeni jiné společné interakci. Elegance, přijetí a laskavost v jedné osobě 🙂

Nebo klidně uzavření a jasná informace, že to nechcete řešit vůbec:

„Díky za zájem. Tohle téma nechci probírat. Chystáte se letos na hory?“

Všechny výše zmíněné reakce jsou neútočné, nezahrnují vysvětlování či obhajování a naopak elegantně nastavují hranice bez toho, abyste se konforntačně vymezovali. Neberte je jako jediné možné řešení, ale spíše jako konverzační lístek, ze kterého si můžete vybrat dle aktuální chuti.

Jaké je dnešní sváteční menu? 📖

• Cítíte se u daného tématu na sdílení v bezpečných mantinelech? Sdílejte dle libosti a s pamatujte – kdykoliv můžete svůj názor v daném tématu také změnit 🙂
• Vnímáte ve slovech skutečný zájem druhého člověka a přejete si společně se domluvit tak, aby z toho vzešlo něco dobrého pro děťátko? Směle do otázek na to, o co přesně se mu jedná.
• Je vám dané téma nepříjemné a vůbec o něm nechcete mluvit, natož před celou rodinou u sváteční večeře? Zareagujte s klidem a laskavostí k sobě i k okolí.

Co když to ale nebude konec?

Slyším vás, kteří už máte s podobnými hláškami nějaké zkušenosti. Pokud někdo nátlak stupňuje, i pak si můžete zvolit laskavou reakci, která zavře dveře bez dalšího vysvětlování:

„Rozumím, že tě to zajímá. Já si o tom nechci povídat.“

Klidně to zopakujte a můžete přidat i přesměrování na nějaké nové téma, které je pro vás příjemné, příklad níže. Nebo prostě už jenom to přesměrování. On to ten druhý pochopí, že z váš to šťavnaté info nevymámí:

„Jak jsi to letos udělala s těmi perníčky, že jsou tak vláčné? Chutnají skvěle!“

Nejde o odvádění pozornosti. Je to naopak krásná ukázka vnitřní síly a integrity (nenecháte je zajít přes své hranice, nebudete s nimi řešit téma, které otevírat nechcete) a laskavosti (nijak je nezesměšňujete, nevytváříte tenzi či konflikt).

Toto vše bude pozorovat vaše děťátko a se zvědavostí a rychlostí jemu vlastní se naučí, že na útočné komentáře je možné reagovat s klidem a láskou – k sobě i tomu druhému člověku.

Jak vlastně ty záchranné věty fungují? 🤔

To kouzlo nespočívá jen v samotných slovech, ale v tom, jakou energii s nimi vysíláte. Proto je důležité:

1️⃣ Připravit se: Zamyslete se nad tím, co obvykle slýcháte. Však už to své okolí znáte a víte co tak asi vaším směrem poletí. 🙂 Jaké otázky nebo poznámky padnou? Připravte si reakci předem – stačí jedna univerzální věta, která vám sedne. Jestli vůbec netušíte jakou, napište mi a podíváme se na to společně. Zamyslete se i nad logistikou – pokud si domluvíte přespání u rodiny na druhé straně republiky, je možné, že odejít s dětmi nebude reálné, ani kdyby trakaře padaly. Vaše okolí to ví také a to podvědomě povede volbu jejich slov. Jak by šlo to spaní vymyslet jinak? Budete svobodní ve svých volbách a budete to vědět vy i okolí.

2️⃣ Sžít se s novou reakcí: Postavte se před zrcadlo, narovnejte záda, ramena táhněte do šířky, bradu trochu nahoru a dívejte se pevně do očí. Tento postoj komunikuje vnitřní jistotu a také vám umožní volně dýchat. Potom si představte, jak daná situace nastane. Řekněte svou větu nahlas, pevně a klidně. A znovu. A ještě jednou. Opakujte to, dokud pro vás nebude její vyslovení srovnatelné s žádostí o přidání „ještě trochu toho skvělého bramborového salátu“. Nebo aspoň podstatně méně stresující než na začátku 🙂 Můžete také poprosit partnera či kamarádku, aby vám „zahrál“ toho druhého člověka. V reálné situaci vám potom použití záchranné věty půjde daleko snáz.

3️⃣ Vědomě vstoupit do situace s napjatým potenciálem: Nečekejte, že se okolí „samo změní“ a „dá vám pokoj“. Nevyhýbejte se tomu, abyste náhodou nezůstali s nějakým zvědavým všetečkou samy v pokoji. Právě naopak. Jděte do toho s tím, že nyní máte vše potřebné, abyste tu situaci zvládli. Ano, počáteční nervozita je normální a zcela v pořádku. Tělo si pamatuje dekády toho, kdy jste se za sebe neuměli postavit, a snaží se vás chránit tím, že vás do těch situací nepustí. Teď už je to jinak.

Už zbývá jenom i to párkrát vyzkoušet v praxi a stane se to vaší novou reálnou možností ve stresové chvíli. A když nastane ta chvíle, kdy máte větu použít, zvládnete to hravě a s lehkostí. 🙂

Nejsem tu, protože musím. Ale protože chci.

Ačkoliv vám to totiž může přijít zcela běžné a možná přijímáte výmluvy, že „To se nedá nic dělat, on už je takový, to musíš omluvit.“, tak to skutečně není ani běžné ani v pořádku. To, že není potřeba takové jednání akceptovat, je také vhodné komunikovat i dětem, které ho jinak přijmou jako běžnou normu toho, jaké jednání od ostatních je třeba přijmout a nechat si líbit – od dětí ve školce, škole, trenérů na kroužku, učitelů a učitelek, kolegů nebo šéfa. A to nechceme.

Jak jim to dát najevo? Právě svou reakcí na takové komentáře a atmosféru.

Pokud zůstanete a necháte se bez zareagování urážet, znevažovat a ponižovat, jakou zprávu by to vyslalo? Že je přijatelné se takto chovat k vám a potažmo také k nim.

Co naopak v pořádku je, je dát najevo, že tohle pro vás není:

„Tohle mi není příjemné. Můžeme si povídat o něčem jiném? Co to… ?“

(tvoje cukroví, vaše dovolená, krmítko, které staví…) Mohlo se totiž stát, že daný člověk skutečně není tak komunikačně zdatný a jen nepostřehl vaše dosavadní signály. Ale možná je postřehl a bude pokračovat ve stejném tónu. Pak můžete uvážit, zda by nepomohl trochu větší odstup:

„Hmm, já se takhle bavit nechci. Pokud takto budeš pokračovat, budeme se muset rozloučit. Půjdu teď vedle.“

Ať už do vedlejšího pokoje, na procházku s dětmi nebo v nouzi největší aspoň na toaletu. Odchod z napjaté situace vám uleví, vydýcháte se a získáte zpět svůj klid. Můžete si i připomenout, že nejste bezmocní a rozmyslet si, jak společný rodinný čas můžete svým jednáním či slovy nasměrovat do méně turbulentních vod.

Nepomohlo?

Pokud ani takováto jasná a přímá informace o důsledku pokračování v původním stylu konverzace neuspěje a nepřinese změnu, pak nemá smysl snažit se to vysvětlovat znovu a znovu a věnovat takovému člověku další váš životní čas a energii. Naopak je na místě dodržení toho, co jste řekli, a klidný odchod:

„Děkujeme za pozvání, rádi jsme se s vámi viděli. Teď už půjdeme. Na viděnou…“

Benefit tohoto přístupu je i v tom, že tak (možná poprvé v životě :)) budete jasně komunikovat důsledek toho, když se k vám někdo bude chovat nelaskavě.

• Informujete.
• Sdělíte důsledek, dáte další šanci (jednu).
• Pokud nedojde ke změně -> Sdělený důsledek v klidu a míru dodržíte.

Jednoduše takovému jednání, respektive člověku, k sobě a svým blízkým odepřete přístup. Stoupnete ve svých očích i v očích toho druhého.

Jednou mohl vaše hranice překročit, ale pokud to udělá podruhé i po jasném upozornění a není z jeho strany vidět žádná reflexe nebo snaha o úpravu, aby vám bylo dobře všem, už to omyl nebyl. Byla to vědomá a cílená zkouška vašich hranic.

Ano, pravděpodobně nebude nadšený, že už mu nedáváte tu emoční show nebo podřízení se nátlaku jako vždy, ale jednoznačně získáte o trochu více jeho respektu. A dost možná už při dalším setkání další takové komentáře nepřijdou.

Pokud se rozhodnete odejít, vězte, že děláte to nejlepší pro sebe i svou rodinu. Někdy je potřeba dát jasně najevo, co je pro vás nepřijatelné, protože okolí vaše hranice nemusí vnímat a být skutečně upřímně překvapené, když až v tuto chvíli „zjistí“, že jste se necítili dobře. Při laskavém odchodu, který popisuju výše, komunikujete, kde je to pro vás už moc, ale zároveň ukazujete, že neodcházíte ve hněvu a že se v budoucnu zase rádi uvidíte.

Nebo pokud je to na vás „moc ostré“, tak využijte jemnější (leč ne tak jasně komunikující hranice do budoucna):

„Už musíme jít. Děti jsou unavené.“

Tohle všechno ale samozřejmě nevymyslíte na koleni, když se na vaši hlavu snášejí rýpavé a nerespektující poznámky a vy jste z toho ve stresu a klepete se z nervů. A proto ještě jednou:

Připravte se dopředu 🙂

Uvařte si čaj nebo nalijte libovolný jiný oblíbený nápoj a s talířkem cukroví si představte, co vás asi tak na tom rodinném družení čeká.

✅ Co je pro vás ok?
❤️ Jaká bude vaše záchranná věta? 😉
🧨 Co můžete udělat dopředu, abyste se vyhnuli třaskavým tématům?
🏨 Co ta logistická rozhodnutí?
🙆‍♂️ Domluvte se s partnerem, ať v tom pak, chudák, nemá pocit, že je mezi dvěma mlýnskými kameny. Potom pod vlivem stresu může reagovat jinak, než by rád.

Takto mu dáte šanci si všechno v klidu promyslet dopředu, postavit se do své síly a role muže, který pečuje a chrání svou rodinu, a společně budete vodami rodinného družení navigovat jako na výletním parníku v Karibiku, pitíčko s paraplíčkem v ruce, slamák a relax na lehátku. Prostě pohodička 🙂

Ale hlavně v těch přípravách nezapomeňte…

Nezapomeňte přemýšled nad tím, na co se těšíte. 😍 A mluvit o tom s dětmi i rodinou. Je to babiččino vyhlášené cukroví? Zachumlání do deky s čajem po vyblbnutí ve sněhu na zahradě? Dědovy historky z natáčení, které už znáte zpaměti, ale i tak je vždycky s plným zaujetím hltáte? (Stejně jako vnoučata? :))

Svátky mohou být i příležitostí k posílení vztahů a vytvoření nových tradic. Zkuste si představit:

• Co krásného by letos mohlo být jinak?
• O čem budete za 5-10-15 let říkat „a o tehdejších Vánocích jsme to udělali poprvé„?
• Na co budou vaše děti v dospělosti vzpomínat se zasněným úsměvem, pohledem ztraceným v minulosti a rozechvělým srdcem?

Klidně zapojte i rodinu a obraťte se na ně s tou poslední větou – co krásného si pamatují ze svého dětství oni? Možná se ukáže, že právě v jejich dětství se skrývají poklady, které teď, o generace později, zase mohou zazářit a přinést těm, kteří jsou dětmi teď, radost a veselí.

Máte nápad? Tak to udělejte. Nejen kvůli dětem, ale i kvůli vám dospělým. V každém dospělém ostatně to děťátko stále je 🙂

Shrňme si to:
Jde si užít svátky (v) klidu i v náročném prostředí?

Ano 🙂 Pokud se rozhodnete pro návštěvy, pak je fajn vědět, že rodinná setkání nemusí znamenat stres. Připravte si jednu nebo dvě věty, které vám pomohou chránit váš klid a pohodu a jasnou hranici pro váš případný odchod.

Díky tomu se budete cítit jistě a v bezpečí. Budete klidní a pevní. A okolí to vycítí. Možná dokonce s překvapením zjistíte, že svou pečlivě natrénovanou záchrannou větu ani nebudete muset použít. 😉 Tak ne že to pak začnete provokovat otázkami ala „A ty bys dneska nechtěla vědět, kdy bude další vnouče?“, abyste ji teda využili 😂

Udělejte si svátky takové, jaké si přejete.

Nikomu nic nedlužíte, ani nejste povinni svůj čas trávit nějakým specifickým způsobem jenom proto, že „se“ to tak dělá.

Co je ten „váš způsob“?

Svátky s horkým čajem a lineckým cukrovím, procházkou a oblíbeným filmem? S obrovským stromem a hromadou dárečků, na které by se klidně dal trénovat sjezd sáňkami? Nebo třeba jen pár větviček se slaměnými ozdobami a tichou laskavou vzpomínkou na blízké, kteří už tu s námi nejsou?

Užijte si Vánoce podle sebe, dětí a partnera. Vytvořte společně dětem vzpomínky, jaké si přejete, aby na Vánoce měly 🙂 👪🎄 Naprosto nic není povinné, cokoliv můžete upravit, posunout nebo úplně vypustit.

A mějte na paměti: lidé okolo vás často nemají zlý úmysl. Možná jen bojují se svými interními bubáky (viz bonusový tip číslo 3 z mého online minikurzu zdarma Začni se domlouvat).

S tímhle vědomím je snazší si jejich výroky nebrat osobně, usmát se a použít svou záchrannou větu. A pokračovat společně v užívání vánočního času, nebo se třeba s laskavým úsměvem rozloučit.

Přeju kouzelné svátky, ať se je rozhodnete strávit jakkoliv 🙂

KT z Mazli mě

---

Chcete další nasměrování, jak náročné situace vyřešit bez nervů zato v klidu a opečovat je, aby už se v budoucnu nemusely opakovat?

Připravila jsem pro vás na tohle téma Vyřeš to bez křiku – nevšední rodičovský eBook s příběhem, jehož průběh určuje čtenář sám. Pomůže vám užít si nejen svátky s lehkostí 🙂