Na předsevzetí mě nikdy moc neužilo. Věděla jsem, že změn schopná jsem, a tak jsem to s přelomem roku zkusila spíš z pocitu zvědavosti “Co to udělá? Přinese to něco dobrého?”, ale za čas bylo vše po staru. Předsevzetí pro mě tedy úplně nefungovala. A to ani nemluvím o těch založených na vnější motivaci, která už teď odmávávám rovnou, ale i ta z motivace vnitřní ve smyslu “měla bych”...
1. září Pro mě osobně je to den narozenin a pro miliony dětí je to den, kdy po dlouhé době, nebo úplně poprvé, vykročí do školky nebo školy. A spolu s nimi i jejich rodiče. Možná jsou pro vás první dny těžké. Loučení. Slzy v očích vašeho děťátka a možná i ve vašich. Pochybnosti o tom, jestli děláte dobře. Hledání rovnováhy mezi potřebami vašeho děťátka, vašimi i celé...
Je možné si užít svátky (v) klidu, i když se u vás v rodině pěstují pichlavé komentáře na citlivá témata? Ano :) Podívejte se na to, jak si to můžete zařídit.
V dospělosti je často odpověď na otázku „Co potřebuju, aby mi bylo lépe?“ nebo dokonce „Co potřebuju, abych byla šťastná?“ poměrně komplikovaná. Zvláště pro ty, kteří vyrůstali v prostředí, kde jejich potřeby nebyly reflektovány a kde naopak oni měli povinnost chovat se „nějak“, aby okolí bylo spokojené. V důsledku toho potom později skutečně nemusíme umět říct, co ke svému...
V případě z titulku článku, i v mnoha jiných, ode mě občas rodiče chtějí „věty, jak na děti“. A nejlépe jenom nějakou jednu dvě všespásné (ať se to dobře pamatuje :), které povědí a vše bude vyřešeno. Jenže takhle to nefunguje. Tu se ve mě ozvala softwarová inženýrka a programátorka: Sice není jedna univerzální věta, ale může existovat koncept řešení – algoritmus,...
Původně jsem ve vánočním čase chtěla zveřejnit své články ve verzích pro maminky i tatínky o tom, jak využívám Vánoce k napojení na svůj vnitřní kompas. (Pokud vám to zní jako oxymóron, tak koukněte do reelu, který jsem v létě sdílela na sítích. Je to stejný princip.) Ale pak jsem koukla kolem a viděla, že takových rad teď všude kolem lítá bambilion a jedna. Jak...
Jak Mazli mě roste, obracíte se na mě čím dál víc se svými životními příběhy. Velmi si vážím důvěry, se kterou sdílíte své situace s dětmi, osobní, partnerské i rodinné. Odpovídám na vaše zprávy a chci nezklamat naději, kterou z nich cítím. Naději, že cesta k životu s dětmi a láskou bez podmínek existuje. Naději, že ji najdete. Chci tuhle naději svými odpověďmi přetavit...
V minulém článku Maminkám: Nepodpora rodiny? Tady jsou 3 tipy, kudy z toho s láskou ke všem jsme si povídali o tom, jak a proč to tak vznikne, že vám to v širší rodině v přístupu k dětem neladí. A hlavně jak se naladit na to, abyste to byli schopni laskavě řešit. Získat kompetence, které vám k tomu pomůžou, a vnitřní jistotu, že vy jste...
Bylo by krásné, kdybyste mohla říkat, že prostě jen nemáte podporu okolí, protože by to bylo lepší než to, co doopravdy máte? Urážky, ponižování, překrucování, poznámky o vás a děťátku (a posměšky „Jsi nějaká přecitlivělá“, pokud se ozvete, že takový styl komunikace vám není příjemný), oči v sloup, pokyny v tématech, do kterých nikomu nic není, a strašení, když se zařídíte...
Když byl syn miminko, seděla jsem opřená o stěnu a brečela. Zdaleka ne poprvé. Byli jsme na naší první rodinné dovolené a nic nebylo, jak jsem si to představovala. Radost z nového života nám už půl roku kalily zdravotní problémy děťátka, každodenní mnohahodinové nepříjemné cvičení (jestli vás napadla Vojtovka, tak ta to nebyla), hledání nových způsobů léčby, protichůdné názory odborníků,...
Umíme :) Vyzkoušejte si to v online minikurzu ZDARMA Začni se domlouvat 🤝
Kateřina "KT" Brei