V minulém článku Maminkám: Nepodpora rodiny? Tady jsou 3 tipy, kudy z toho s láskou ke všem jsme si povídali o tom, jak a proč to tak vznikne, že vám to v širší rodině v přístupu k dětem neladí. A hlavně jak se naladit na to, abyste to byli schopni laskavě řešit. Získat kompetence, které vám k tomu pomůžou, a vnitřní jistotu, že vy jste v pořádku tak, jak jste, která vás podrží, když se to začne vyostřovat.

Pokud jste ho minuli, tak na něj mrkněte a pak pokračujte tady 😉

Pro vás je láska bez podmínek, přijetí a podpora automatika (nebo byste chtěla, ale nevíte kudy do toho?), ale partner a širší rodina jedou rozkazy, křik a namísto domluvy dosahují toho, co potřebují, pomocí vzbuzování viny a strachu?

Sdílela jsem vám tipy, co s tím můžete za sebe dělat – uvnitř sebe i navenek. Jak se dostat k té harmonii uvnitř sebe a rozšířit ji i do rodiny.

A teď to, co vás hodně zajímalo – jak tu teorii uvést do praxe 😊

Modelová situace

Je to kompilát mých osobních zkušeností, ale i mnoha sdílených za ty roky běhu Mazli mě rodiči i prarodiči. Protože i prarodičům v těch situacích nemusí být fajn. Chtějí to jinak, v pohodě, ale možná neví jak. A když všichni reagují křikem a útokem, tak je pak atmosféra velmi napjatá.

Možná vaše rodinná setkání probíhají podobně. Po přečtení tohoto článku už budete vědět, že existuje i jiná cesta a kudy na ni vykročit. 😊

Děda: (chytí vnučku, která jde kolem něj, za ruku a tahá k sobě) Pojď k dědovi na klín. Pojď se potulit.
Vnučka: (se od něj odtahuje) Já nechci, dědo!
Děda: (drží ji pevně a nepouští) Pojď, jenom na chvilku.

Vnučka: (stále se odtahuje) Ne!
Maminka: Dědo, ona k tobě nechce jít. Odtahuje se a říká ti to. Pusť ji.
Děda: Ale já se s ní chci jenom obejmout a pomazlit!
Maminka: (přijde a sundá dědovu ruku z vnučky) Chápu, dědo, ale je to její tělo a ona rozhoduje o tom, s kým se chce mazlit. Není pro mě ok, abys ji k tomu nutil.

Někdy situace končí v tomhle bodě. Fyzická manipulace bez souhlasu byla přerušena a děťátko ví, že v případě, že mu někdo dělá něco, co nechce, se může ochránit tím, že se vytrhne a uteče. Je to zcela v pořádku a správná reakce. Je to mimochodem také přesně to, co děti učit pro situaci, když by tohle dělal i někdo cizí.

Rodina prostě opravdu může mít zajetý tento jediný model už ze svého dětství – že „museli“. Když jim s láskou ukážeme jinou cestu, může jejich reakce být „Aha, promiň broučku. Už tě nebudu tahat. Až se budeš chtít pomazlit, tak přijď“. Takováto odpověď není sci-fi. Je z reálné situace.

Je to nádherná ukázka vyrovnané reakce dospělého člověka, který je dospělý nejenom fyzicky, ale i emočně. A je to i krásná příležitost pro vnoučátka, aby viděla moudrost a respekt k okolí v akci.

Jenže někdy to pokračuje v jiném tónu…

I tady je řešení, které nezahrnuje křičení, naštvání a hájení si svého agresivně. Jen už to vyžaduje trochu praxe, abyste celou situaci s láskou ke všem zvládli. Ale i tohle dáte 😉

Děda: (naštvaně zvyšuje hlas) Ty ji v tom budeš ještě podporovat?!
Maminka: (odpovídá stále v klidu) Ano. Jsem ráda, že si je vědomá toho, kdy jí je něco nepříjemné, a nenechá si to dělat.
Děda: (stejným tónem k tatínkovi, který do teď nereagoval) Takže tobě tohle jako přijde normální?!
Tatínek: Já se k tomu nebudu vyjadřovat.
Maminka: (klidně a s úsměvem směrem k dceři) Lásko, je v pořádku, že nechceš jít k dědovi, a je správné, že jsi mu to řekla. Když se k němu budeš chtít jít přitulit, tak k němu můžeš přijít a zeptat se ho, jestli se s tebou chce pomazlit. (malá pauza na ukončení situace) Co chceš dělat teď?
Vnučka: (potichu) Být u tebe na klíně.
Maminka: Tak pojď. Přečteme si knížku?
Vnučka: (tulí se k mamince) Jo.
Děda: (uraženě odfrkává a pokračuje ve stejném gardu) Takže děcko si bude diktovat. A kolik jsi jako vychovala dětí, že tady vedeš takové rozumy?!
Maminka: (stále klidně) Dědo, není pro mě v pořádku, abys na mě takhle útočil. Mluvím na tebe normálně a ty mě urážíš. Pokud v tom budeš pokračovat, tak odejdeme domů. Teď si jdeme číst a jestli chceš, můžeš se přidat.
Maminka: (vezme dceru do náručí nebo za ruku a jdou si do jiného pokoje číst) Jakou knížku bys chtěla číst?

Co se tu stalo?

Maminka zůstala v klidu, protože věděla, že není v nebezpečí. Své bezpečí si nosí v sobě pro sebe i své dítě. Podpora partnera by byla super, ale pokud s ní nemůže počítat, nijak to její reakci nemění. Později se ho třeba může neútočně vyptat, co se dělo v jeho světě, že reagoval takto. A otevřít společnou domluvu, jak to udělat příště, aby to bylo fajn pro ně oba a s jasnou zprávou pro jejich děťátko. Vsadím se, že uslyší něco o dvou mlýnských kamenech. Ale o tom zase jindy 😉

V situaci s dědou maminka jasně komunikovala, co je pro ni přijatelné a co ne. Na případné další útoky nijak nereaguje, protože chápe, že nejde o logickou debatu, ale pouze útočení z naštvání. Pokud se druhý člověk nechá ovládnout emocemi, není možné se domlouvat.

Když útoky pokračují a dusno se stupňuje, maminka v klidu napřímo řekne: „Tohle pro mě není ok a pokud to bude pokračovat, pak odejdeme“. Nicméně ani teď to není v naštvání, ale jako prosté „Mám se ráda a nenechám na sebe útočit“.

Že nemluví ze vzteku, podpoří i tím, že dědu přizve k dalším aktivitám. Tím ukáže i své dcerce, že není nutné hned pálit mosty, druhou stranu ponížit a zadupat do země, ale je možné se s láskou postarat o své bezpečí a pozvat ke společné činnosti, která pro mě ok je.

Nabídnout společný čas a vztah.

Pokud o to bude mít děda zájem, může vztah s vnučkou rozvíjet. Ne vynucený silou, agresí, pocitem viny nebo zavázanosti a špikovaný ponižováním a výčitkami, nebo dokonce fyzickým či psychickým násilím. Ale ten doopravdický – založený na vzájemném sdílení a stejně tak vzájemném zájmu o druhou osobu. O její zkušenosti, prožívání, přání a touhy. Vnučka o dědu. I děda o vnučku.

Někdy to může být těžká cesta, kterou jako rodiče musíme v práci na sobě ujít, než takový bezpečný a láskyplný vztah pro vnoučata a prarodiče svedeme umožnit. Vytvořit pro něj prostor a podpořit ho.

Myslím, že každý takový krok za to stojí.

Protože tím odemykáme svým dětem možnost k hlubokému vztahu s blízkou osobou. A zároveň babičkám, dědečkům a dalším členům rodiny ukazujeme, že i oni mohou o svých potřebách v klidu mluvit a domlouvat se. Nemusí křičet a vyhrožovat.

Tohle je pro mě Mazli mě – nalezení lásky bez podmínek uvnitř sebe. A šíření jí kolem sebe tak jasně, až je jako hebká deka, která všechny mé blízké zababuší. A ukáže jim, že jsou v pořádku přesně tak, jak jsou.

Ale všechno tohle můžeme dělat jenom tehdy, když my sami máme dost. Když jsou naše potřeby naplněné. Cítíme se spokojení a neřešíme velké těžké věci. Tak se do toho netlačte, když víte, že byste to nedali, jo? Opečujte nejdřív sebe. Nabijte svou baterku a teprve pak můžete svítit i někomu jinému.

Vaše KT z Mazli mě