Původně jsem ve vánočním čase chtěla zveřejnit své články ve verzích pro maminky i tatínky o tom, jak využívám Vánoce k napojení na svůj vnitřní kompas. (Pokud vám to zní jako oxymóron, tak koukněte do reelu, který jsem v létě sdílela na sítích. Je to stejný princip.) Ale pak jsem koukla kolem a viděla, že takových rad teď všude kolem lítá bambilion a jedna....
Jak Mazli mě roste, obracíte se na mě čím dál víc se svými životními příběhy. Velmi si vážím důvěry, se kterou sdílíte své situace s dětmi, osobní, partnerské i rodinné. Odpovídám na vaše zprávy a chci nezklamat naději, kterou z nich cítím. Naději, že cesta k životu s dětmi a láskou bez podmínek existuje. Naději, že ji najdete. Chci tuhle naději svými odpověďmi přetavit...
V minulém článku Maminkám: Nepodpora rodiny? Tady jsou 3 tipy, kudy z toho s láskou ke všem jsme si povídali o tom, jak a proč to tak vznikne, že vám to v širší rodině v přístupu k dětem neladí. A hlavně jak se naladit na to, abyste to byli schopni laskavě řešit. Získat kompetence, které vám k tomu pomůžou, a vnitřní jistotu, že vy jste...
Bylo by krásné, kdybyste mohla říkat, že prostě jen nemáte podporu okolí, protože by to bylo lepší než to, co doopravdy máte? Urážky, ponižování, překrucování, poznámky o vás a děťátku (a posměšky „Jsi nějaká přecitlivělá“, pokud se ozvete, že takový styl komunikace vám není příjemný), oči v sloup, pokyny v tématech, do kterých nikomu nic není, a strašení, když se zařídíte...
Když byl syn miminko, seděla jsem opřená o stěnu a brečela. Zdaleka ne poprvé. Byli jsme na naší první rodinné dovolené a nic nebylo, jak jsem si to představovala. Radost z nového života nám už půl roku kalily zdravotní problémy děťátka, každodenní mnohahodinové nepříjemné cvičení (jestli vás napadla Vojtovka, tak ta to nebyla), hledání nových způsobů léčby, protichůdné názory odborníků,...
Přemýšlela jsem, co vám do nového roku popřát, když moc na přání nejsem. Myslím, že učitelé nám do života chodí v ten čas, kdy jsme na ně připraveni. A zkušenosti zažíváme takové, jaké potřebujeme, abychom se posunuli a rozvinuli nějakou schopnost či kvalitu ve svém životě. I když jsou to někdy zážitky k po…vzdechnutí. 💔 Zlobíme se, vztekáme, nerozumíme. Jsme smutní až na samé dno...
Krátká odpověď je: Dvě verze stejného obsahu jsou jednoduše potřeba. Chcete delší? Tady je. Laskavá čtenářka odpustí genderovou generalizaci, používám ji jen pro snazší předání svého pozorování. Následující slova jsou jistě poplatná lidským bytostem obecně bez ohledu na to, co kdo skrývá v kalhot(k)ách. Ale proč tedy psát stejný text ve dvou vydáních – pro maminky a tatínky? Protože...
Stáhněte si eBook zdarma a podívejte se sami :)
Kateřina "KT" Brei