Maminkám: Kouknout na sebe laskavým okem

Původně jsem ve vánočním čase chtěla zveřejnit své články ve verzích pro maminky i tatínky o tom, jak využívám Vánoce k napojení na svůj vnitřní kompas. (Pokud vám to zní jako oxymóron, tak koukněte do reelu, který jsem v létě sdílela na sítích. Je to stejný princip.)

Ale pak jsem koukla kolem a viděla, že takových rad teď všude kolem lítá bambilion a jedna. Jak se napojit na sebe, jak mít klidné svátky, jak upéct to nejlepší cukroví, jak si užít přítomnost s dětmi, jak dělat ještě o malý kousek víc. Lépe. Vědoměji.

Bylo mi z toho trochu ouzko. 

I když opominu tradiční přístup nazdobit/napéct/naklidit/dárky (a pak vysílením padnout), tak mi přijde, že už i ze zimního času zklidnění, zpomalení a uvnitřnění se v aktuálním vnímání společnosti tak trochu stalo něco, co je potřeba se učit, tabulkovat, návodovat. Jenže co když nám to ani pak nejde? Pak to může být další kamínek do mozaiky „Jak moc neschopná jsem, že se ani nedovedu na chvíli zastavit a furt mi to v té hlavě jede…“

Pokud je tohle momentálně váš vnitřní hlas, chtěla bych vám říct, že nejste neschopní. Někdy se nám v životě prostě dějí věci, které v tu chvíli nemůžeme ovlivnit. Spravit a vyřešit. Někdy to tak prostě je a musíme v tom jenom být. Vydržet a vytrvat. Je logické, že se nám to pak honí myslí.

Můžeme se na sebe v tu chvíli vědomě podívat laskavým okem.

Je v pořádku se opečovat.

Ano, teď mi zase přišlo do mysli tohle. A já to chápu, že mě to napadlo. Je to pro mě důležité. Ale nemusím věnovat svůj čas každé myšlence, která mě napadne. Mohu si vybrat. Teď zrovna se tímhle nechci zaobírat a nechávám to jít. Teď se chci věnovat…

Ať to není jenom mlácení prázdné slámy, tak mi můžete do mailu napsat, co to je, čemu se fakt v tomhle období věnovat chcete.

Protože dokud to je jenom v hlavě, je to myšlenka. Za chvíli odfrčí, nahradí ji jiná a jsme u klasického „začnu zítra“, které se kalendářním termínem nápadně podobá španělskému maňána (Udělám to zítra, nebo určitě pozítra. Nebo možná taky nikdy :))). Dejte tomu formu v reálném světě a uděláte první krok k tomu, aby se to stalo realitou. 

Tak tedy: Co byste chtěli dělat, ale nějak vám na to furt nevychází čas, protože něco? Na co si vzpomenete v noci těsně před usnutím a říkáte si „Sakra. No tak zítra…“? Je to činnost, kterou budete dělat sami? Nebo s někým? 

Ha, tak koukám, že jsme se přeci jen společně dobrali k tomu vánočnímu napojení se na sebe. 🙂

Mějte nádherný adventní čas a ať vám dny a týdny příští přinesou právě to, co potřebujete, abyste v novém roce vyklíčili zase o něco lehčí a radostnější.

(A jestli to bude samá mrva, tak to využijte a pořádně to svoje semínko pohnojte! Může to být vaším motorem pro to, že příště už to chcete jinak. To budete čubrnět, jak to pak na jaře pofrčí 😉)

Vaše KT z Mazli mě