Maminkám: Jak se žije s Mazli mě a moje cesta k tomu

Jak se žije s Mazli Mě?

Představte si, že vám to s dětmi klape. Jsou šťastné, svobodné, saturované vaší pozorností a vědomou přítomností. S radostí pak odbíhají za svým zkoumáním a zájmy.

Ale vy víte, že uvnitř sebe mají nesmazatelně vepsáno, že vy jste jejich přístav, základní kámen a nesoudící opora. Když potřebují, přijdou za vámi a schoulí se ve vaší laskavé náruči.

A uspávání?

Váš nejoblíbenější okamžik dne. Je to čas, kdy jste jenom spolu. Jenom vy a děti. Tady a teď. Pomazlíte se, přečtete knížku. Když pak vaše děťátko usne, ležíte chvíli s ním a pozorujete ho. Něžně ho pohladíte po hlavě a jste v pokoře před tím, že taková úžasná bytost skrze vás přišla na tento svět a do vašeho života.

Tohle teď žiju já.

Dřív jsem si to neuměla ani představit

Pak se narodil můj syn 🙂

Když jsem ho držela v náručí, všechno tohle mě praštilo jako kladivo.

Jak…

To vše namísto prosté snahy si porozumět a domluvit se.

Najednou jsem viděla čistě a jasně, co bych svému synovi předala. A jedna věc mi byla jasná hned:

Takto to pro něj nechci

Nedovedu říci proč, ale od počátku jsem si byla jistá, že je v mé moci vystoupit z tohoto cyklu zraňující výchovy předávaného v naší společnosti z generace na generaci. Cítila jsem, že má cesta z bludného kruhu nevede přes obviňování okolí.

Naši rodiče, jejich rodiče ani ti jejich nebyli či nejsou horší, než jsme nyní my. Všichni vždy volíme tu nejlepší možnou cestu, jakou v dané chvíli vidíme. A všichni se můžeme rozhodnout tu cestu změnit, když by nám na ní nebylo dobře.

Hledat jiné možnosti

Jenže mi to stále zcela neladilo

Divila jsem se, proč cítím nepříjemný vnitřní tlak, když se někdo pozastavuje nad tím, že se k synovi chovám „jinak“. Myslela jsem, že se musím obhajovat. Čekala jsem na schválení okolí, abych si mohla oddychnout, že teď už mám teda hotovo. A ono to překvapivě nefungovalo.

V tu chvíli jsem pochopila, že další změna, kterou potřebuju udělat, vede směrem dovnitř. Jenže změnit vnímání sebe sama pro mě bylo daleko náročnější. Jaký jsem člověk, když odhodím očekávání okolí a nehledím na jeho nesouhlasně zdvižená obočí? Skvělým rádcem mi byl znovuobjevený vnitřní kompas, který neomylně signalizoval, když co je pro mě v pořádku a co ne.

Stačilo jen naslouchat a pustit očekávání. Důvěřovat životu a své cestě.

Odměna byla neuvěřitelná

Postupně jsem získala schopnost nepřebírat na sebe zodpovědnost za pocity ostatních lidí – od svých blízkých až po cizí mámy na hřišti. Naopak jsem převzala zodpovědnost za svou spokojenost, štěstí a radost ze života. Přestala jsem je dávat do rukou ostatním a pak se zlobit, když to nedopadlo dle mých přání a představ.

Situace, ve kterých jsem dříve byla nejistá a zmocňoval se mě vztek nebo smutek, nyní zvládám v klidu a s nadhledem. Díky svému vnitřnímu kompasu jsem schopná včas rozpoznat, kdy přestávám reagovat s láskou a pochopením.

Z otázek lidí známých i neznámých jsem viděla, že je zajímá to samé:

Jak žít lásku v lehkých i těžkých chvílích?

A tak vzniklo Mazli mě.

Moje vize je, že děti i dospělí, všichni, jak tu na světě jsme, si zasloužíme:

Opečovat, pomazlit, být přijímáni ve své přirozenosti.

V Mazli mě sdílím svou cestu k lásce uvnitř každého z nás. I to, jak ji začít vyzařovat navenek, jakmile ji uvnitř sebe najdete. Lásku bez podmínek pro sebe, své děti i partnera.

Pak si nikdo nemusí o naplnění svých potřeb říkat křikem a agresí. Cítit se nedostatečně, když není on nebo jeho život podle někoho jiného. Může rozdávat svou lásku a dary kolem sebe a žít tak, jak jeho samotného naplňuje. Děťátko i dospělý.

Jsou tohle kvality, které byste chtěli ve svém životě?

Mohu vám být průvodcem na vašem putování. Nedokážu pro vás postavit lanovku. Dát vám pár vět, které když řeknete, tak bude všechno zařízeno. Tak to nefunguje. Ale můžu vám pomoci nebloudit při hledání toho, co je správně pro vás a pro vaši rodinu.

Všechny odpovědi už máte totiž v sobě.

Vykročíme? 🙂

Vaše KT (čti Kej-Tý, tedy Katie) z Mazli mě

P. S. Kouknout se můžete také na stránku Můj příběh, kde více mluvím o tom, jak jsem před více než 20 lety začínala a jaké kroky i slepé odbočky a pády jsem potřebovala zažít, než jsem našla cestu, po které teď kráčím.

P. P. S. Článek se stejným tématem jako je tento, jen ve verzi pro ty tatínky, které spíše zaujme množství programovacích jazyků, které jsem se naučila, a kolik dílů Lary jsem odehrála, najdete na Tatínkům: Kdopak je ta KT? A kdyby vás zajímalo, k čemu vám může být užitečné, že články na Mazli Mě mají dvě verze, koukněte na stránku Proč dvě verze článků.