Maminkám: „Musela jsem zakřičet!“ aneb nechci křičet, ale nevím, co jiného, aby mě děti slyšely.

Ať už jde o situaci, kdy:

• děťátko vám neustále běhá do silnice, protože „kočička!/ptáček!/duha!/větev!“ apod.,
• sourozenci křičí a perou se tak, že se bojíte, že na vás sousedka zavolá sociálku
• nebo (pro jednou společně) v obchodě naloží půl košíku mlsáním a hračkami a pak nejsou k utišení, když to všechno nechcete koupit,
• či libovolnou podobnou situaci ve stylu „rodič chce a dítě ne“ (nebo naopak),

Rodiče by ode mě rádi viděli seznam „vět, jak na děti“. A nejlépe jenom nějakou jednu dvě všespásné, na které si vzpomenou i v nervech, povědí je, simsala-bim a vše je „vyřešeno“.

Jenže takhle to nefunguje.

Respektive, fungovat může. Jenže to potom spadá do šuplíčku „manipulace“ a na té se láskyplný vztah založený na důvěře založit nedá.

Tak jak tedy reagovat? Já nechci křičet, ale už nevím, co jiného.

To je nejčastější myšlenka, kterou maminky mají.

Tu se ve mě ozvala softwarová inženýrka a programátorka: Sice není jedna univerzální věta, ale může existovat koncept řešení, přístup –> algoritmus, který univerzální bude. Právě takový algoritmus jsem pro vás napsala a vtělila ho do pěti laskavých písmen pro snazší zapamatování.

Abyste viděli, že jak funguje, ukážeme si ho na reálném příkladu z úvodu, který mnoho rodičů zná jako svou noční můru: děťátko skákající do silnice, protože „Mami! Kočička!“. Maminku jde porazit a neví, jestli běžet nebo křičet „Tondo, stůj! STŮJ! AUTO!!!“. 😨

Rings a bell? 🙂

Abrakadabra, číča, fuč!

Není to jedna věta, kterou řeknete a najednou bude vše jako mávnutím proutku pryč. Jde o přístup, který vám efektivně pomůže vyřešit jakoukoliv těžkou situaci, protože vlastní implementaci, tedy to, co konkrétně budete dělat, si vyberete na míru sobě a děťátku.

Svému algoritmu říkám Metoda M.A.Z.L.I. (jo no, softwarová inženýrka, co čekat jiného :)) a díky němu u vás stejně jako už v mnoha dalších domovech může zavládnout pohoda, blízký vztah plný důvěry a láska bez podmínek, co zvoní ve slovech i činech.

Kudy do toho?

Metoda je to proto, že je to sled činností, a „MAZLI“ jednak aby se to dobře pamatovalo (když je projekt Mazli mě) a druhak protože na jeho konci čeká laskavé opečování (namísto hromady výčitek a nervů v kýblu :D).

Jelikož moje dvě dekády v IT zahrnují i pozici softwarové architektky , kdy klient neplatí za omáčky, ale za výsledky, které jsou maximálně optimalizované, a kosty se katují, co to jde, tak je postavená tak, aby minimalizovala následné opakování stresových situací. To dělá tak, že tobě i děťátku ukáže jinou cestu, jak přístě získat to, co byste rádi, a do nervů se vůbec nedostanete.

Také zcela otočí i vztahy, které už jsou drobet pošramocené a to bez ohledu na to, jak velké děťátko máte – od miminka až k puberťákům.

Too good to be true?

Nevěříte? Nu, tomu rozumím. Kdybych s ní nestrávila 3 roky, kdy jsem ji tvořila, testovala na vlastní rodině a následně 9 měsíců psala s mnoha reálnými praktickými situacemi a laděním od maminek z komunity Mazli mě do své nevšední rodičovské knihy (spoiler: je tam příběh, jehož průběh určuje čtenář sám), tak bych možná také váhala.

Proto ji tady ode mě dostanete komplet celou v tomhle obsáhlém článku, ať si ji můžete osahat. A také vyzkoušet, jestli vám sedí můj styl humoru.

Takže:

Vyzkoušejte si to sami 🙂

Co znamená to M.A.Z.L.I.?

Z teček jste asi poznali, že jde o akronym, zkratku.

M – Mlčím

A – Akceptuju

Z – Zajímám se

L – Láskuju

I – Integruju

Teď si tu naši malou mazlivou abecedu pojďme spolu rozebrat. Jak je u mě zvykem, hezky prakticky na příkladu, žádném lážo plážo, ale pořádně vyhrocená situace s nervama našponovanýma k prasknutí. Když se totiž natrénujete na ní, tak ty ostatní zvládnete levou zadní 😉

Když se ocitnu v těžké situaci (nejen) s děťátkem, tak první věc, kterou udělám, bude, že:

Není to jednoduché, když se v člověku vaří všechny ty emoce. Ale víte co? Tak, jak teď jste, je ve vaší moci to zvládnout. Možná ne hned a vždycky, ale postupně to půjde čím dál tím líp.

Co když „jde o život“?

Pokud situace vyžaduje okamžitý zásah, aby se ochránilo zdraví, tak je na místě jednoduše jednat. Jako v naší vzorové situaci z nadpisu 😊

Co když vám mlčení fakt ale fakt nejde?

Můžete si pomoci mnoha různými způsoby dle vašeho naturelu – hluboké pomalé dýchání (delší výdech než nádech -> zklidňuje), kamínek ohlazený řekou v kapse nebo třeba donuťte svůj mozek najít tři zelené věci okolo sebe. A hned se vám bude snáze pokračovat tím druhým bodem.

Přijímám, že ta situace teď je tak, jak je. Odkládám nějakou potřebu ji hodnotit. Hodnocení okolí nepouštím ani jedním uchem dovnitř a druhým ven, prostě ho ignoruju. Soustředím se na sebe a své děťátko. Opouštím také potřebu posuzovat oprávněnost reakce či projevu svého děťátka i sebe.

Taková zkušenost s láskyplným přístupem v krizové situaci dá základ tomu, aby se ta krizová situace už příště neopakovala. A také posílí váš vztah s děťátkem o důvěru, pocit bezpečí a vědomí, že je milováno bez podmínek.

I když jste z něj právě měla skoro infarkt. 

Můžu mít a pravděpodobně mám nějaké domněnky, co a proč se dělo, ale zatím nemám vstup od děťátka. Neznám jeho důvody, mohla bych reagovat úplně mimo, a tím pohnojit nejen tu situaci, ale i zbytečně pošramotit náš vztah.

Unáhlené rodičovské reakce bez vnímání pohledu děťátka se mohou stát semínky dětského přesvědčení „rodiče mi nerozumí“. Rozumět totiž můžeme jen tehdy, když se o druhého člověka zajímáme, ptáme se a neprojektujeme do něj sebe a své představy.

Je také důležité u toho mít ladící vnitřní nastavení a neptat se jen na oko, nebo „protože to řekla KT“. Ale s opravdovým a upřímným zájmem. Protože jak už jste možná sami zjistili, jenom říkat jiná slova nestačí 😄

Už víme, co se dělo a proč. A teď to přijde. Láska bez podmínek v praxi.

Reagujte tak, abyste neodmítali dítě. Naopak. Aktivně vyjádřete dítěti přijetí a odmítněte pouze to konkrétní jednání. Ostatně, pokud děťátko něco zkoušelo a ono vám to nevyhovuje nebo jde o nebezpečnou věc, může vám pomoci si uvědomit, že přístup „Co to asi udělá?“ byl zdrojem mnoha a mnoha objevů lidstva.

Tak bych ho v děťátku do země nezadupávala. Jen bych tomu dala nějaký rámec – což udělám tím, že dodám kontext a své vnímání toho, co se dělo. Stejně jako informace, které děťátko třeba ještě nezná nebo si v zápalu zkoumání či hry neuvědomuje.

Ladí to s vámi, ale chybí vám slova, jak svou lásku a zájem o svět a prožívání vašeho děťátka vyjádřit? Pak pro vás něco mám: inspiraci najdete v mém eBooku zdarma Týden s láskou bez podmínek.

Každý den z týdne se koukneme na jednu z vět, které nosí pohodu a vzájemné porozumění k nám domů. Povídám o tom, co vám, děťátku a vašemu vztahu přinese si ji říkat (kdo by nechtěl, aby za ním děti vždy uměly s čímkoliv přijít) a je tam i to, jak pohladit a zahojit sebe. Díky tomu ve vás pomyšlení na koncept lásky bez podmínek nebude vyvolávat pohoršené: „To mu mám jako říkat, že to udělal dobře?!“ A reagování slovy „To je v pořádku, nezlobím se. Jen to příště zkusíme trochu jinak, jo?“ už nebude takové sci-fi 😉

Všechno je opečované, nervy zklidněné a oba máme k dispozici plnou mozkovou kapacitu nerušenou nějakým strachem či bolestí? Pak je čas na nabídku alternativního řešení a domluvení pro příště 😊

Jak k tomuhle bodu přistoupit?

Nerozkazuju. Zvu k hledání společného řešení, které bude ok pro nás oba. Nehledám kompromis, to je prohra-prohra (oba musí nějak ustoupit). Jdu na domluvu, jiným slovem konsenzus, což je situace výhra-výhra. V našem případě tedy:

• Já nebudu mít u silnice nervózní tik v oku a strach, že mi tam dítě skočí, až uvidí berušku na patníku.
• Děťátko má cestu, jak naplnit svou potřebu zkoumání a objevování světa bezpečným způsobem.

Co se to teď vlastně stalo?

Využili jste metodu M.A.Z.L.I. v praxi a díky tomu jste zvládli těžkou chvíli s přehledem, grácií a láskou k sobě i děťátku. Dobrá práce 🙂

Mlčím – Nereagovali jste unáhleně. Mlčením jste si dali prostor zpracovat své vlastní emoce.

Akceptuju – Celou situací jste prošli ve vyrovnanosti a přijetí, čímž jste do ní přinesli klid.

Zajímám se – Zajímali jste se o to, co se dělo v té malé hlavičce. Jakou potřebu se snažila komunikovat?

Láskuju – Přijali jste děťátko a opečovali ho. Odmítli jste jen dané jednání, dodali kontext a to vše bez obviňování.

Integruju – Společně jste našli nové řešení a ihned jste si ho vyzkoušeli v praxi.

Pak už to zůstává jen na opakování 🙂

Čím více budete tenhle způsob aplikovat, tím více se budou ta domluvená řešení posilovat. Samozřejmě záleží na věku děťátka a konkrétní situaci. Některá budou hned a některá budou chtít víc opakování.

Mám pro vás dobrou zprávu – jednotlivá domluvená řešení se posilují i vzájemně. Jednoduše řečeno „kdykoliv využijete metodu M.A.Z.L.I., posílíte i všechny ostatní domluvy, které s její pomocí vznikly“. A to za to stojí, co?

Takže: „Maminko, M.A.Z.L.I. mě“ 🙂

Zní vám to všechno super, ale nedovedete si představit, že byste to dokázali udělat v praxi, když vám děťátko běží do silnice, hodí sebou venku na zem a pláče jako na lesy nebo mydlí lopatičkou sousedovic Aničku na písku?

Nejste v tom sami. A právě pro vás tu je moje kniha Vyřeš to bez křiku, ve které vám ukážu, že i vy to svedete od „Mlčím“ až po „Integruju“ a můžete se naučit vyřešit jakoukoliv stresovou situaci s dětmi v klidu, efektivně a s láskou. Ať už jde o velké emoce jako zoufalý pláč, pohlcující smutek, lítost či výbuchy vzteku, domluvu na odcházení/spinkání/jídle/oblékání/doplňte si dle sebe :)) nebo doma lítají hračky či silná slova.

To dáte! 🙂

Mějte se nádherně a (u)žijte si svět spolu s dětmi a láskou bez podmínek ❤️

Vaše KT z Mazli mě