Občas ode mě lidé chtějí „věty, jak na děti“. A ještě nejlépe jenom nějakou jednu dvě všespásné. Jenže takhle to nefunguje. Neexistuje univerzální věta, která vyřeší jakoukoliv těžkou situaci a najednou bude doma pohoda, blízký vztah plný důvěry a láska bez podmínek, co zvoní ve slovech i činech. Tu se ve mě ozvala softwarová inženýrka a programátorka: Sice není jedna univerzální...
Jak Mazli mě roste, obracíte se na mě čím dál víc se svými životními příběhy. Velmi si vážím důvěry, se kterou sdílíte své situace s dětmi, osobní, partnerské i rodinné. Odpovídám na vaše zprávy a chci nezklamat naději, kterou z nich cítím. Naději, že cesta k životu s dětmi a láskou bez podmínek existuje. Naději, že ji najdete. Chci tuhle naději svými odpověďmi přetavit...
Přemýšlela jsem, co vám do nového roku popřát, když moc na přání nejsem. Myslím, že učitelé nám do života chodí v ten čas, kdy jsme na ně připraveni. A zkušenosti zažíváme takové, jaké potřebujeme, abychom se posunuli a rozvinuli nějakou schopnost či kvalitu ve svém životě. I když jsou to někdy zážitky k po…vzdechnutí. 💔 Zlobíme se, vztekáme, nerozumíme. Jsme smutní až na samé dno...
Krátká odpověď je: Dvě verze stejného obsahu jsou jednoduše potřeba. Chcete delší? Tady je. Laskavá čtenářka odpustí genderovou generalizaci, používám ji jen pro snazší předání svého pozorování. Následující slova jsou jistě poplatná lidským bytostem obecně bez ohledu na to, co kdo skrývá v kalhot(k)ách. Ale proč tedy psát stejný text ve dvou vydáních – pro maminky a tatínky? Protože...
Stáhněte si eBook zdarma a podívejte se sami :)
Kateřina "KT" Brei