Bylo by krásné, kdybyste mohla říkat, že prostě jen nemáte podporu okolí, protože by to bylo lepší než to, co doopravdy máte?

Urážky, ponižování, překrucování, poznámky o vás a děťátku (a posměšky „Jsi nějaká přecitlivělá“, pokud se ozvete, že takový styl komunikace vám není příjemný), oči v sloup, pokyny v tématech, do kterých nikomu nic není, a strašení, když se zařídíte podle toho, co vyhovuje vám a děťátku… Někdy od každého trochu, a to třeba když:

A v mnoha dalších situacích…

Prostě když spolu s dětmi žijete lásku bez podmínek?

V tom případě čtěte dál, protože pro vás mám první kroky, kudy z toho, a to ve stylu Mazli mě: s láskou k sobě, děťátkům, a dokonce i k těm ostatním dospělákům! Já vím, že to si teď nedovedete vůbec představit 🙂 Prostě pokračujte ve čtení a já vám ukážu, že to všechno už je ve vás, jenom k tomu zatím nemáte mapu.

Dítě je přeci taky člověk. Nebo ne?

Narodili jsme se do doby, ve které bylo (a stále ve velké míře je) považováno za normální, aby s tělem dítěte nakládali dospělí, i když dítě vyjadřuje nesouhlas. Co je nemyslitelné udělat bez souhlasu druhému dospělému, je běžné u dětí. Lechtání a dloubání je hodnoceno jako zábava („Podívej, jak se směje!“), když dítě k někomu nechce, přijde psychický nátlak („Babička bude smutná“), nebo se s tím nemažou a prostě si udělají, co chtějí oni (pusa, obejmutí a při odstrkování „Ale prosím tě, ty naděláš“).

Pokud jste jako maminka sama v celé rodině, komu manipulace fyzická a vydírání citové nepřijdou v pořádku, můžete u partnera i prarodičů tvrdě narazit. Když si „dovolíte“ říct, že nějaké chování směrem k vám a vašemu dítěti pro vás není v pořádku a přejete si, aby se neopakovalo, přijde bagatelizace. A třeba i popírání toho, že se něco takového vůbec stalo.

Může to být pro vás dost osamělý svět.

Nedovedu do jednoho článku vtěsnat 4 roky své každodenní práce na tématech sebeúcty, vědomí své vlastní hodnoty, nalezení osobní integrity a práva na potřeby a jejich naplnění – mých i děťátka. Co ale svedu, je podělit se o pár zamyšlení, od kterých se můžete odpíchnout.

To dáte 😉

Tady jsou moje tipy pro harmonii v širší rodině

Nicméně principy jsou použitelné i v situacích s kýmkoliv jiným.

Pokud si to v hlavě nastavíte tak, že se jdete postavit útlaku a systému, může vás to rychle semlít. Jste totiž samy proti všem. Navíc – pokud vy sama jste zvyklá, že na vás stačí „houknout“ a už šlapete jako hodinky (= bez odporu uděláte, co se po vás chce, i když jdete přes sebe), tak se z toho bez podpory zvenčí dostává hodně těžko.

Vy ale nejste sama. Máte sebe a svou lásku k děťátku i sobě. Pro mě osobně byla láska k děťátku to, co mě konečně donutilo promluvit a říct „ne“ tomu, co jsem byla od okolí běžně zvyklá snášet já. Nechtěla jsem, aby tomu bylo vystavováno taky. Tohle je něco, o co se můžete opřít! Podívat se do těch velkých očí vašeho děťátka a narovnat svá ohnutá záda.

Jak to vtělit do slov pro sebe a své děťátko? Třeba takhle:

Víš, není ok, když ti někdo dělá nebo říká něco, co ti ubližuje. Ochráním tě a ukážu ti, jak se ochránit sám. Někdy nevím hned, jak to udělat, protože se to taky učím. Ale je to pro mě důležité a přijdeme na to spolu.

Opravdu to řekněte i sama sobě. Třeba každý večer při čištění zubů. Protože pokud se nesvedete v takové chvíli v klidu ozvat, tak to potřebujete slyšet a zvnitřnit si, že opravdu ani vám ani vašemu děťátku nesmí nikdo na světě dělat něco, co nechcete. Možná zatím nemáte jasnou představu, jak to zařídit a jak si to ustát, ale přijdete na to. A až to vaše děťátko uvidí u vás, naučí se to a bude to umět udělat samo pro sebe. To je velký dárek, který mu do života můžete dát: Umět se ochránit.

Vděčnost je mocný lék a někdy rozpustí i velmi tuhé ledy. Motivace k nelaskavému jednání prarodičů totiž mohou být různé:

Není vaším úkolem jim (komukoliv) cokoliv z toho řešit. Ani nemůžete. Každý sám kráčíme se svými strachy po cestě, kterou si zvolíme. Ale ke klidné a laskavé reakci na to vám může pomoci vědomí, že ten pravý důvod vůbec nemusí být ten, který sdělují slovy. Pokud máte bližší vztah, můžete si o tom spolu někdy večer popovídat.
Ale i pokud nemáte, tak ve všech případech jako balzám funguje přepnutí vašeho vnitřního nastavení z „Jdu za nás bojovat a budu pálit mosty“ na „Pojďme být chvíli spolu. A když to teď nepůjde, tak to půjde třeba někdy v budoucnu“. To nechává všem zúčastněným volné ruce, nevytváří žádné závazky a pocit povinnosti.

Jste z rozprav s někým celá tumpachová, protože překrucuje vaše slova, vytrhává je z kontextu a podsouvá vám do úst něco úplně jiného, než co jste říkala? Pak vám pomůže tenhle tip:

Jakmile si všimnete, že kolem lítají sarkasmy, ironie a stihnete říct sotva pár slov, než vám komunikační partner skočí do řeči, zkuste se od debaty trochu odpojit. Klidně na chvilku trochu ztlumte poslouchání a v klidu vydechněte a nadechněte.

V duchu si zrekapitulujte, o čem se vlastně bavíte. Jakmile budete připraveni znovu mluvit, mluvte přímo o tom. Na zbytek nijak nereagujte. Jinak se snadno stane, že se necháte zatáhnout do něčeho, s čím jste na začátku vůbec nesouhlasili.

V praxi tedy třeba strašení, jak ubližujete dítěti, protože něco děláte „jinak“, odsunete a nahlédnete, že váš komunikační partner nemá s danou věcí zkušenost a bojí se jí. Můžete pak odpovídat s úctou a láskou, ale zároveň nikam neuhýbat z toho, kde je dobře vám:

Hmm, děkuju, nad tím, co říkáš, jsem se taky zamýšlela. A nám to vyhovuje takhle.
(chviličku pauza na vstřebání situace)
Chceš se podívat na fotky, jak jsme byli o víkendu na výletě ?

Jednoduše v klidu odpovězte a uveďte nové téma. To není odvádění pozornosti. Vnímáte druhého, reagujete na něj s úctou, sdílíte, jak to máte vy, a dáváte otevřeným a srozumitelným způsobem najevo, že to není téma, o kterém byste teď chtěla mluvit. Zároveň ale nezavíráte cestu mezi vámi, nijak druhého člověka neponižujete, nevnucujete mu svůj názor, ani se nepodvolujete jeho.

Takhle napsané to zní super, ale v realitě si to představit nesvedete?

Lásku bez podmínek byste doma s dětmi ráda prožívala, ale nevíte kudy do toho? Pak pro vás mám svůj eBook zdarma Týden s láskou bez podmínek jako takové intro pro začátečníky a mnoha tipy i pro pokročilé. Na 42 stranách to rozebereme ze všech úhlů od laskavých vět až po k nim ladící vnitřní nastavení. Protože jenom říkat jiná slova nestačí 🙂

Ale i kdyby se to nakrásně povedlo vám samotné, tak s tím, že by se třeba přidal někdo z rodiny, nepočítáte ani trochu? Obáváte se dalších invektiv, výsměchu a nevíte, jak v tu chvíli reagovat?

Ve druhém článku se na to spolu koukneme. Ukážu vám modelovou situaci s reálnými větami a také to, jak s láskou opečovat sebe, své děťátko a dokonce i okolí. Tak, aby se zvířené vody zase uklidnily a bylo vám fajn.

Najdete ho tady: Maminkám: Nátlak okolí? Modelová situace a její laskavé řešení.

Přeju, ať vám to přinese trochu víc klidu na příštím družení s rodinou 😉

Mějte nádherný den,

Vaše KT z Mazli mě